UMĚNÍ ČESKÉ AVANTGARDY Z POHLEDU SOUČASNÉHO SBĚRATELSTVÍ - zde
UMĚNÍ ČESKÉ AVANTGARDY Z POHLEDU SOUČASNÉHO SBĚRATELSTVÍ - zde
Masarykova universita, Filosofická fakulty, magisterská práce, 2012, 108 s.
vedoucí práce: Mgr. Pavel Holman
Cílem této práce je nastínit problematiku současného sběratelství v České republice. Nemohu pochopitelně uchopit celou škálu současného sběratelství, proto se vymezuji pouze na plochu české avantgardy první poloviny 20. století. V současné době můžeme tuto uměleckou epochu mezi sběrateli umění považovat za jednu z nejžádanějších. Se sběratelstvím se úzce pojí i další aspekty. V prvé řadě je to trh s uměním, dále politická a ekonomická situace, kriminální činnost v podobě krádeží děl či falsa na trhu s uměním. Restituce 90. let zasadila muzeím ránu. Muzea během několika let přišla o svá nejcennější díla, na kterých měla vybudované své sbírkové fondy. Na trh s uměním se dostalo množství uměleckých děl restituovaných ze státních muzeí a galerií. Nastalá situace přispěla k oživení soukromého sběratelství české avantgardy. V práci je kladen důraz na osudy sbírky Jindřicha Waldese a malířské dílo Františka Kupky. Právě práce tohoto českého malíře se mezi sběrateli těší čím dál, tím větší oblibě a to nejen mezi českými, ale i světovými sběrateli umění.
VÁCLAV JAN BOHM A KLASICISUJÍCÍ TENDENCE BAROKNÍHO SOCHAŘSTVÍ NA MORAVĚ
Masarykova universita, Filosofická fakulty, magisterská práce, 2013, XX s., práce je ve fázi rozpracování
vedoucí práce: Mgr. Pavel Suchánek, Ph.D.
Okolo poloviny 18. století umírá většina sochařů jejichž tvůrčí etapa spočívala v první polovině století. Na Morově dochází k pozvolnému doznívání velkého barokního slohu a uvolnění pro-storu pro klasicisující a rokokově klasicisující proud druhé poloviny století. Po polovině století můžeme v severní části Moravy nalézt dva hlavní stylové proudy. Jedním z nich je Zahnerův okruh, kam můžeme zahrnout sochaře Jana Kammereita st. (1715-1769), Wolfganga Trägra (1714-1763) a Jana Michaela Scherhaufa (1724-1792). Druhý proud tvoří vlna sochařů s vazbou na vídeňskou akademii. Absolventi již přijímali Donnerův styl zprostředkovaně a od jeho vyhraněného uměleckého názoru se značně odchylovali. Silné ovlivnění Donnerovým krédem lze spatřit pouze v raném díle Františka Ondřeje Hirnleho (1726-1773). Na Donnerovu tradice navázali i oba Hirnleho spolupracovníci Jan Schubert (1743-1792) a Václav Jan Böhm (1742-1800). Úmrtím mnohých moravských sochařů, okolo roku 1750, dochází k narušení vývoje sochařství na Moravě. Ze Zahnerova okruhu se konce století dožívá pouze J. M. Scherhauf. Na umělecké scéně ještě dožívá sochař bavorského původu Ignác Lengelacher (1698-1780) vycházející z tvorby G. Giulianniho a Marttinelliho. Dále z Mohuče pocházející Jan Adam Nesmann nesoucí si prostřednictvím spolupracovníka J. J. Schaubergera italizující tradice. J. Winterhalder st. je jediný sochař narozený okoolo roku 1700, který svou tvorbou zasahuje hluboko do druhé poloviny 18. století. Vliv G. R. Donnera můžeme na Moravě nalézt poměrně brzy, v díle Josefa Winterhaldera st. (1702-1769), a to hned v jeho rané fázi, kdy přišel na Moravu z Rakouska. Tento klasicisující směr se začal výrazněji uplatňovat až po polovině století. Proud příslušníků vídeňské akademie, která po Donnerově smrti přijala jeho slohovou orientaci, není na Moravě dostatečně silný. Velké naděje byly spatřovány v uměleckých počátcích tvorby Fr. O. Hirnleho, ale jeho další tvorba přešla v pouhou dekorativnost a nepochopení nového stylu. Václav Böhm je vlivem nepříjemných okolností donucen opustit Moravu, aby se přes Slezsko dostal do Polska a svoji sochařskou pouť zakončil v Rusku. Pravděpodobně neakademicky vzdělaný J. Schubert nemá předpoklady pro dosažení takové úrovně, aby na něj mohla navázat další sochařská generace.
DŮM "U SOUDCŮ" NA NOVÉM MĚSTĚ V PRAZE - zde
stavebně-historický průzkum, 2010-2011, XX s.
Klasicistní dům „u soudců“ navrhl jako novostavbu na místě dvou starších domů architekt Johann Heinrich Frenzl. Do jeho komplexu začlenil fragment původního staršího křídla domu, pocházejícího minimálně z raného novověku. Tato jihovýchodní část domů není objektem stavebního zájmu. Proto zde nebyl důvod provádět podrobnější stavebně historický průzkum, pro který by bylo třeba použít destruktivní metody výzkumu. Pro další zjištění této stavební etapy domu je třeba podrobnější průzkum východního dvorního křídla. Při výzkumu bylo zjištěno, že jinak je celý dům slohově intaktní, a to od sklepa, až po krov budovy. na dvoře budovy došlo k výstavbě čtvrtého traktu od významného stavitele václava Sigmunda roku ?872, roku 2005 byl odstaněn i s ohradní kasárenskou zdí, do které byla zapuštěn. Po roce ?899 došlo dle návrhu aloise richtera k nahrazení stávající klasicistní fasády neorokokovým průčelím, které respektuje původní architektonické členění. V průběhu dvacátého století docházelo pouze k přebudovávání okenních a dveřních otvorů. Na přelomu 20. a 21. století byly odstraněny některé zdi východní části přízemí. Klenby, které na nich ležely, byly vyneseny ocelovými nosníky. Dům obsahuje řadu kvalitních uměleckořemeslných dobových detailů. Jedná se provedení domovních vrat, zábradlí schodiště či původní klasicistní kamennou dlažbu chodby druhého patra. Celkově se jedná o ucelený doklad vývoje architektury 19. století.
TYLOVO NÁMĚSTÍ NA VINOHRADECH V PRAZE - zde
stavebně-historický průzkum, 2011, XX s.
Prostor Královských Vinohrad kde se nalézá Tylovo náměstí představuje z urbanistického hlediska je ukázkou radikální přeměny zemědělské (původně vinařské) a posléze rekreační oblasti (letohrádky) ve čtvrť převážně obytného charakteru s minimální řemeslnou a průmyslovou činností. Taková lokalita ke svému dalšímu rozvoji nutně potřebovala tržiště. Trhy z počátku vznikaly spontánně okolo hlavních komunikací Vinohrad, teprve později bylo přistoupeno městskou radou k vytyčování míst pro obchod pod širým nebem. Tradice trhů na Tylově náměstí zanikla v 2. pol. 20. století. Lokalitu na Tylově náměstí lze považovat za oficiální nejstarší tržnici na území Vinohrad. Vzhledem k výše uvedeným faktům by bylo velmi vhodné navázat na Tylově náměstí navázat na tržní tradici vybudováním nového tržiště, které by bylo zaměřené na prodej potravinářských a rukodělných výrobku pocházejících výhradně z České republiky. Přičemž by byla sledována i kvalita produktů puštěných na trh. V rámci nově vzniklého tržiště by bylo vhodné začlenit do jeho chodu i poslední doklad historického trhu, a to malou budovu městské váhy.
FARNÍ KOSTEL SVATÉHO JANA A PAVLA V MÍSTKU - zde
Masarykova universita, Filosofická fakulty, bakalářská práce, 2007, 42 s.
vedoucí práce: prof. PhDr Lubomír Slavíček, CSc.
Práce pojednává o velmi hodnotném interiéru, děkanského chrámu sv. Jana a Pavla ve Frýdku-Místku, který je navíc jedinečným dokladem architektonického, sochařského i malířského umu jedné historické etapy. Do dnešních dob se dochoval v téměř nezměněné rokokově klasicizující podobě.Na utváření tohoto velkolepého interiéru se podílelo množství významných umělců, pocházejících převážně z Moravy nebo Slezska, a to ať již se zde podíleli na výzdobě aktivně nebo dodali díla na objednávku z Vídně, kde zakotvili. Mnozí z nich udržovali živé kontakty se svým rodným prostředím. Na tvorbě interiéru chrámu se samozřejmě podíleli i místní umělci a řemeslníci. Díky těmto faktorům vznikl velice pestrý, ale přesto jednotný a vysoce hodnotný komplex. Práce se zaměřuje také na kompoziční rozbory jednotlivých děl, ať již plastik či obrazů. Zkoumá rozložení jejich gest, členění drapérie a hmot, nejen v rámci jednotlivých postav, ale i v širším kontextu, jejich umístění a utváření v rámci oltářů. Snahou práce je alespoň nastínit ucelenější pohled na hlavní část výzdoby této mimořádně umělecky hodnotné a navíc slohově jednotné stavby, která svou odlehlou polohou, nalézající se ve východní části moravskoslezského pomezí, přes svou slohovou jedinečnost komplexu unikala uměleckohistorickému bádání.
POČÁTKY MUZEJNICTVÍ VE FRÝDKU - MÍSTKU (1908-1960) - zde
Masarykova universita, Filosofická fakulty, oborová bakalářská práce, 2007, 37 s.
vedoucí práce: Mgr. Pavel Holman
Práce pojednává o dějinách muzejnictví ve Frýdku-Místku od jeho počátku v roce 1908 do roku 1960. První sbírky vznikly v souvislosti s oslavou 60. výročí zrušení roboty, která se uskutečnila v nedaleké obci Sedliště v roce 1908. Posléze se sbírky dostaly do frýdeckého zámku a roku 1924 do správy Československého zemědělského muzea. Touto dobou se začíná také v Místku formovat muzeum při Matici místecké. Fungování frýdeckého muzea bylo oproti muzeu místeckému značně omezeno nedostatkem vhodných muzejních prostor, kde by bylo jednak možno předměty presentovat, ale i uchovávat. Tyto problémy přetrvávaly i po II. světové válce, kdy byly obě muzea sloučeny a umístěny v Sekyrově vile. Obrat nastal až v roce 1960, kdy se začalo s postupným uvolňováním prostor frýdeckého zámku pro muzejní účely. Nejvýraznější postavou frýdeckého muzejnictví byl písmák Joža Vochala a v Místku se jednalo o tři členy Matice místecké, a to MUDr. Antonína Dostála, MUDr. Antonína Přecechtěla a profesora Františka Linharta.
HRAD HUKVALDY. VÝVOJ, ARCHITEKTONICKÝ DETAIL A STAV R. 2000 - zde
Gymnásium Petra Bezruče ve Frýdku - Místku, středoškolská odborná činnost, 2000, XX s.,
vedoucí práce: RNDr. Vilém Kocych
Protože můj průzkum byl prováděn po poměrně dlouhé době od prováděného průzkumu D. Líbalem, mohl jsem zachytit změny, ke kterým došlo od r. 1965. Některé části zdi spadly, jiné byly dostavěny, jak je uváděno v práci. Spadlé části zdí obnažily dosud neznámé konstrukční prvky, jako např. dřevěné vazníky na severovýchodním nároží gotického paláce, nebo po opadlé omítce obnažení stavebních spar a tím odkrytí postupu tehdejší výstavby zdí hradu. Nové rekonstrukční práce prováděné od 50. let 20. století na jedné straně byly účinné při zpevňování zdiva, zejména spárováním, které sice neodpovídá současnému rekonstrukčnímu postupu, ale na druhé straně došlo k výstavbě a k začleňování nových prvků, které zcela zkreslují části původního historického vzezření hradu. V renesančním paláci a v obytné věži bylo použito železobetonových prvků, poplatných tehdejšímu rekonstrukčnímu názoru. V renesančním paláci byla vsazena na začátku druhé poloviny 20. století nevhodná kovová okna, která byla později odstraněna, nicméně došlo k poškození ostění i okenních otvorů, v nichž jsou dodnes neodstraněny železné konstrukční prvky. Mnohé architektonické prvky zejména na průčelní fasádě renesančního paláce, dokumentovány ještě v 60. letech, již scházejí. Problematické je vysoké torzo severovýchodního nároží gotického paláce, které je narušeno, nekonzervováno a hrozí zřícením. Při rekonstrukci výjimečného komplexu Hukvald musí být užíván citlivý přístup a užíván stavební materiál jen z lomů v nejbližším okolí. Neměly by být prováděny nové kamenné dostavby s cílem vytváření romantických iluzí. Při nejnutnějších úpravách pro návštěvnické využití hradu by mělo být použito jen lehce odstranitelných dřevěných prvků. Hrad Hukvaldy je vzácným dokladem úrovně gotického, renesančního a barokního hradního stavitelství, které se podílelo na vytvoření výjimečného hradního komplexu střední Evropy.